Bakalarska_prace__Lenka_Heinigova.docx [биография мадонны]



Скачати 362,95 Kb.
Сторінка1/7
Дата конвертації07.10.2017
Розмір362,95 Kb.
  1   2   3   4   5   6   7

Masarykova univerzita

Filozofická fakulta

Ústav slavistiky



Bakalářská diplomová práce



2014 Lenka Heinigová

Masarykova univerzita

Filozofická fakulta

Ústav slavistiky



Lenka Heinigová

Reflexe hladomoru třicátých let v románu „Marija“ Ulase Samčuka

Bakalářská diplomová práce



Vedoucí práce: doc. PhDr. Galina Pavlovna Binová, CSc.

2014


Prohlašuji, že jsem bakalářskou diplomovou práci vypracovala samostatně za použití uvedených pramenů a literatury.

……………………………......

Na tomto místě bych ráda poděkovala paní doc. PhDr. Galině Pavlovně Binové, CSc. za její cenné rady a připomínky, týkající se bakalářské práce.

Také bych chtěla poděkovat svým rodičům za jejich neskonalou trpělivost a podporu v průběhu let.

Nemalé díky patří i ukrajinskému studentovi ze Lvova, Voloďovi, který mne k románu dovedl.



Obsah

Úvod 7

1.Život a dílo Ulase Samčuka 9

2.Nástin vývoje modernismu v ukrajinské literatuře 14

3.Velký hladomor na Ukrajině v letech 1932-1933 21

4.Opus magnum Ulase Samčuka - Marija 28

4.1 Modernistické prvky románu 28

4.2 Žánrové zařazení románu 31

4.3 Jazyk a styl románu 32

4.4 Ideová a kompoziční struktura románu 34

Závěr 44


Резюме 46

Seznam použité literatury 47

Primární literatura 47

Sekundární literatura 47








Úvod


Jako téma své bakalářské práce jsem si vybrala reflexi hladomoru třicátých let na Ukrajině ve stěžejním díle Ulase Samčuka Marija. Důvodem k výběru právě tohoto románu byla především jeho dostupnost, ale také pro mne srozumitelná autorova poetika.

Svou práci jsem rozdělila na jednotlivé kapitoly, které pojednávají o problematice související se Samčukovým románem.

V první kapitole se zabývám životem a dílem ukrajinského exilového prozaika Samčuka, protože považuji za důležité seznámit se s osudem autora. Hlavním důvodem zařazení této kapitoly je pochopení Samčukovy poetiky, která je výrazně ovlivněna jeho životními zkušenostmi.

Druhá kapitola je věnována krátkému nástinu modernismu v ukrajinské literatuře 20. století. Příčinou zařazení této kapitoly je značný vliv modernismu na autorovu tvorbu. Mým záměrem nebylo podat obsáhlé informace o literárním směru, ale pouze jej přiblížit čtenáři.

Třetí kapitola reflektuje problematiku hladomoru na Ukrajině v letech 1932-1933. Vzhledem k faktu, že historie je vědou diachronní, rozhodla jsem se popsat události na ukrajinském území již od dvacátých let 20. století.

Poslední část mé bakalářské práce je zároveň její podstatou. V této kapitole se zabývám analýzou Samčukova románu Marija. Cílem mé práce je román žánrově rozdělit, na citovaných úryvcích z díla ukázat jeho směrovou mnohoznačnost, vyčlenit stylistické prostředky, které autor často používal, a také se zaměřit na ideovou a kompoziční strukturu románu.



1
  1. Život a dílo Ulase Samčuka


Za opodstatněné pokládám ve své práci alespoň částečně zmapovat život a tvorbu Ulase Samčuka, jelikož životní osud autora může dopomoci k lepšímu chápání jeho díla.

Ulas Samčuk se narodil 20. února roku 1905 ve vesnici Dermaň (nyní Rovenská oblast) do rodiny sedláka. Jeho otec, Oleksij Antonovyč, byl typickým mužikem, který celý svůj život věnoval práci s půdou: „...обробляв землю, корчував ліс, бив камінь, щоб міцно поставити на ноги своїх дітей.2 Láska k přírodě, bohatství země a práce na ní, kterou zdědil po otci, se zrcadlí ve většině jeho děl a je významnou součástí autorovy poetiky.

Již během let, kdy se učil na gymnáziu Ivana Stešenka v Kremenci, se projevily autorovy velké ambice stát se spisovatelem. Mezi jeho první literární počiny, které spadají do tohoto období, patří krátká povídka s názvem На старих стежках (česky Na starých stezkách), kterou Ulas Samčuk vydal ve varšavském časopise Naša besida. V roce 1922 vyšla také první Samčukova báseň Не любити не можу свою я країну. Gymnázium Samčuk kvůli mobilizaci polské armády, do které musel narukovat v březnu 1927, neukončil. Avšak v tom samém roce, v srpnu, Ulas Samčuk z polské armády dezertoval do Německa a v letech 1929 až 1931 studoval na Wrocławské (Breslau) univerzitě a později na Ukrajinské svobodné univerzitě v Praze.3

V době dezerce do Německa začíná první čtrnáctiletá (1927-1941) emigrace Ulase Samčuka, která postavila jméno spisovatele mezi nejaktivnější účastníky ukrajinských literárních a občansko-politických událostí v době mezi dvěma válkami. Za dobu pobytu v Německu byl Samčuk aktivním překladatelem z němčiny, mimo jiné přeložil novelu Thomase Manna Das Eisenbahnunglück (č. Železniční nehoda, ukrajinsky Залізнична катастрофа). Sám napsal novely Образа, Собака у вікнi (č. Pes v okně), Четвертий чоловік (č. Čtvrtý manžel), Мадонна цвітучого саду (č. Madona rozkvetlého sadu), které se objevily ve lvovském periodiku Literaturno-naukovyj visnyk.

V roce 1929 se Ulas Samčuk přestěhoval do Prahy, kde v té době pobývala ukrajinská emigrantská inteligence. V prvních letech, které spisovatel v Praze trávil, pokračoval ve vydávání svých krátkých povídek v časopise Literaturno-naukovyj visnyk, kde např. vyšly povídky jako Сільвестер, Слухайте, слухайте! Говорить Москва!, Останній Могикан a jiné.

Na počátku třicátých let začal Ulas Samčuk pracovat na své novele Кулак, která je obhajobou vlastníka půdy. Novela poprvé vyšla v roce 1931 v Literaturno-naukovém visnyku a ve stejném roce byla také publikována v periodiku Vistnik Sojuzu Ukrajinskych Emihrantskych Organizacij v Československu. Později dílo vydalo nakladatelství Samostijna dumka v Černivcích v letech 1935 a 1936.

Ve stejné době se Samčuk také pustil do psaní trilogie Волинь (č. Volyň), která je rozsáhlým románem o minulosti a současnosti Ukrajiny od první světové války přes revoluci až do občanské války. V románu jsou znát silné autobiografické prvky, které především představují autorovu víru ve vesnici jako místo stálého duchovna a jeho obrození. Jednotlivé části trilogie byly vydávány postupně, jako první spatřilo světlo světa Куди тече та річка (č. Kudy teče říčka) v roce 1934 ve lvovském časopise Dzvony (první část trilogie byla vydána již v roce 1932, avšak autor nebyl s dílem zcela spokojen, a proto se román dočkal svého druhého, opraveného vydání o dva roky později). Druhý díl Війна і революція (č. Válka a revoluce) byl publikován taktéž v časopise Dzvony, a to v roce 1935. Poslední část trilogie Волинь pod názvem Батько і син (č. Otec a syn) byla vydána v roce 1937 lvovským vydavatelstvím Naša knyha. Román se stal specifickou literární senzací, netrvalo dlouho a Samčuk se stal širšímu publiku známým spisovatelem.

Brzy po ukrajinském vydání románu byla trilogie v překladu do polštiny otisknuta v polském nakladatelství Ruj a již v roce 1941 byla třídílná epopej přeložena také do chorvatského jazyka Ivanem Vančyčem a Stankem Hašparovyčem a vydána v Záhřebu pod názvem Za zemi.

V černivském časopise Samostijna dumka byl v roce 1934 vydán autorův vlastenecký román Гори говорять! (č. Hory mluví), ve kterém převládá idea sjednocení Ukrajiny, jež byla rozdělena do několika států, ale především boje zakarpatského obyvatelstva za své sociální a národní osvobození.

Ve stejném roce jako román Гори говорять! bylo otisknuto ve lvovském nakladatelství Ivana Tyktora Ukrajinska biblioteka autorovo opus magnum, román-kronika, Марія, jež bylo prvním literárním počinem, který se zabýval hladomorem na Ukrajině v letech 1932-1933. Dílem se více budu zabývat v samostatné kapitole.

Román Марія byl v roce 1943 přeložen do němčiny na jihozápadě Německa ve městě Stuttgart, avšak překlad do německého jazyka nebyl nikdy uveřejněn. O jedno desetiletí později se román dočkal překladu do francouzského jazyka a v roce 1955 byl opublikován. Samčukovo dílo Марія vyšlo také překladem do angličtiny, poprvé v roce 1952 a podruhé bezmála o půl století později (2011) v kanadském nakladatelství Language Lanterns Publications v překladu Romy Frank(ové).4

V roce 1941 se Ulas Samčuk vrací na Ukrajinu, kde se naplno věnuje novinářské práci, která byla pro život spisovatele velmi důležitá. Jak píše Jurij Klynovyj v článku Ulas Samčuk a jeho sedmdesátiny: „...У його творчій натурі існує дуалізм, дві споріднені музи постійно зводять боротьбу під час його творчого горіння: одна муза епосу Калліопа, муза великого письменника, друга - модерна її сестра, муза широкого спілкування зі своїм народом, муза знаменитого журналіста. Обидві вони, ці музи, нерозривно сплетені в його душі і в його літературному доробку".5

Mezi lety 1941-1943 Samčuk redigoval noviny Volyň, které vycházely ve městě Rovno. Spisovatel, který se na Ukrajinu vrátil s nadějí, že německý okupační režim bude lepším pro jeho vlast než ten bolševický, se opět zklamal. V roce 1943 je Ulas Samčuk zatčen za své individualistické myšlení a je vyhnán z vlasti, aby se znovu ocitl v Německu. Samčuk ovšem nezahálel a již v roce 1945 stál v čele exilové literární organizace Mysteckyj ukrajinskyj ruch (MUR). Pro organizaci, v literatuře významné pro čtyřicátá léta, kde se mimo jiné angažovali ukrajinští spisovatelé jako Vasyl Barka a Ivan Bahrjanyj, bylo klíčové uchopení literatury a její posun směrem na Západ. Jednalo se o počátek systematizovaného literárního života v emigraci a důležitým bodem existence skupiny Mysteckyj ukrajinskyj ruch bylo stvoření velké literatury v celosvětovém kontextu a vytvoření svébytného národního literárního stylu.6

Po skončení druhé světové války byl v roce 1947 v Mnichově, nakladatelství Прометей, vydán další autorův román nesoucí název Юність Василя Шеремети (č. Mládí Vasylja Šeremety), kde autor popisuje obrazy z minulosti odehrávající se za dob jeho studia na Kremeneckém gymnáziu ve dvacátých letech.7

Dalším dílem publikovaným v době druhého autorova exilu v Německu byla první část trilogie Ост - Морозів хутір. Морозів хутір vyšlo v německém Regensburgu v roce 1948. Téhož roku se završil Samčukův pobyt v Německu, autor se přestěhoval již natrvalo do kanadského Toronta, kde žil až do své smrti v roce 1987. Spisovatel se však v Samčukovi neodmlčel až do jeho skonu. Autor se zpočátku svého kanadského exilu věnuje především tvorbě memoárové literatury, kdy již v roce 1954 vyšla sbírka vzpomínek П'ять по дванадцятій, následována knihou На білому коні (č. Na bílém koni), která byla otištěna v roce 1955. O dva roky později Ulasu Samčukovi vyšel v New Yorku druhý díl trilogie ОстТемнота, která na své dokončení čekala až do roku 1982, kdy vyšla poslední část románu Втеча від себе. Završujícímu, třetímu, dílu románu věnoval spisovatel nejvíce kreativního úsilí. Proto na rozdíl od prvních dvou dílů, na kterých pracoval několik let, nad poslední částí Samčuk strávil více jak dvě desetiletí, což je znát i na jeho důkladné koncepci.8 V rozsáhlé trilogii se Samčuk věnuje ukrajinské otázce od Velké říjnové revoluce v roce 1917 přes kolektivizaci, tragická třicátá léta, hladomor, stalinské represe, vězení, gulag až do osmdesátých let 20. století.9

Na konci padesátých let byl v newyorském nakladatelství Вісник opublikován další autorův román - Чого не гоїть огонь. V polovině šedesátých let (1966) vyšel Samčukovi v Torontu román На твердій землі. V roce 1975 se Ulas Samčuk vrátil opět k memoárové literatuře a vznikla tak vzpomínková kniha s názvem На коні вороному (č. Na vraném koni), kterou ještě o čtyři roky později doplnilo další memoárové dílo Плянета Ді-Пі.

V zahraničí se dílo Ulase Samčuka stalo známým a mnoho z jeho knih vyšlo ve více edicích, avšak Ukrajina se tvorby svého krajana dočkala až po získání nezávislosti v roce 1991. Ale i s nabytím nezávislosti nebyla opublikována všechna autorova díla. Reedice se tak dočkaly pouze romány Марія (vydavatelství Український письменник, 1991, 2000; Школа 2007, 2009; Смолоскип 2009, Знання 2011), Волинь (vydavatelství Дніпро, 1993; Сполом 2005), Чого не гоїть огонь (vydavatelství Український письменник, 1994; Персонал МАУП, 2008) a Гори говорять! (užhorodské vydavatelství Карпати, 1996; Персонал МАУП, 2008).10

Významnou roli v životě Ulase Samčuka sehrála také publicistická činnost, kterou se spisovatel aktivně zabýval již od dvacátých let. V roce 1937 se Samčuk stal předsedou kulturní organizace nesoucí název Секція митців, письменників і журналістів, která spadala pod zakarpatskou iniciativu Jevhena Konvalcja (Провод українських націоналістів, česky Organizace ukrajinských nacionalistů), jež sehrála důležitý úkol při vyhlášení nezávislosti Karpatské Ukrajiny v roce 1938. Po dobu existence Karpatské Ukrajiny (19381939) byl Samčuk stanoven referentem Organizace ukrajinských nacionalistů v Chustu. Náplní této práce bylo podávání zpráv do newyorského časopisu Свободa a do pařížského periodika Українськe словo.11 Jak jsem již psala výše, Samčuk se stal redaktorem časopisu Волинь, u kterého setrval do roku 1943. Dle slov badatelky Anny Vlasenko-Bojcun(ové), přednášející na Syrakuské univerzitě v New Yorku: „Журналістична творчість Самчука має, без сумніву, вартість для дослідників воєнного та еміграційного періоду нашого життя, вона добре віддзеркалює проблеми, почавши від 1938 р. Ще більшу вартість має вона для дослідників життя і творчости Уласа Самчука, бо в ній найвиразніше відбилась індивідуальність письменника, і без неї критика його творчости була б неповна і неточна.“12

Prozaická díla, která Ulas Samčuk napsal, tvoří obrovské epické jádro, ve kterém se zrcadlí všechny dramatické události 20. století nejen na Ukrajině. Samčukova tvorba by tak mohla být rozdělena na dvě základní kategorie: romány a memoárová literatura; tematicky jsou to politické, sociální a psychologické analýzy porevoluční doby a období mezi dvěma válkami. Pro autora byl také důležitý motiv poválečného usazování se v nové zemi. Pro zformování Samčukovy poetiky byl bezvýhradně důležitý vliv Východu i Západu, Ukrajiny a Evropy, dvou tradic a kultur. „Hlavním pramenem Samčukových motivů byl kolaps ukrajinských národních aspirací, revolučních iluzí značné části ukrajinské inteligence a porevoluční ničení ukrajinské duchovní a fyzické substance.“13 Ačkoliv bylo jméno klasika ukrajinské literatury dlouho zamlčováno, jeho literární dědictví je natolik významné, že i dnes je Ulas Samčuk nazýván Homérem 20. století.

V roce 1980 byl Ulas Samčuk zvažován jako kandidát Nobelovy ceny za literaturu díky jeho románové trilogii Volyň, ale vzhledem k téměř neexistujícím překladům autorových děl se tak nestalo.




  1. Поділіться з Вашими друзьями:
  1   2   3   4   5   6   7

Схожі:

Bakalarska_prace__Lenka_Heinigova.docx [биография мадонны] iconДокумент Microsoft Word (25).docx [хё ри биография]

Bakalarska_prace__Lenka_Heinigova.docx [биография мадонны] iconRegistration Form_conference PBU_2017.docx [кторов биография]

Bakalarska_prace__Lenka_Heinigova.docx [биография мадонны] iconFHI-25.docx [александър абт биография фигурист]

Bakalarska_prace__Lenka_Heinigova.docx [биография мадонны] iconГриценко Т.Б. Культурологя (2011).docx [биография рия сен]

Bakalarska_prace__Lenka_Heinigova.docx [биография мадонны] iconКорнєєв Ю.В. ІНСТИТУТ ПОВІТРЯНОГО ЗАКОНОДАВСТВА В СИСТЕМІ ТРАНСПОРТНОГО ПРАВА.docx [биография рабиновича кандидата в президенты]
Гусарєв С. Д. Особливості розвитку сучасної юридичної науки в Україні Задорожний Ю. А. Роль принципів права у формуванні повітряного...
Bakalarska_prace__Lenka_Heinigova.docx [биография мадонны] iconsydorove_0_0.docx [біографія кравчука]

Bakalarska_prace__Lenka_Heinigova.docx [биография мадонны] iconUS1.docx [біографія міністра аграрної політики]

Bakalarska_prace__Lenka_Heinigova.docx [биография мадонны] iconUkrajinsk-knihovna.docx [біографія петра мідянки]

Bakalarska_prace__Lenka_Heinigova.docx [биография мадонны] iconGiving_or_taking_nature_of_Ukraines_Euromaidan.pptx [биография ридо]

Bakalarska_prace__Lenka_Heinigova.docx [биография мадонны] icon6939.ppt [биография на английском]



База даних захищена авторським правом ©biog.in.ua 2019
звернутися до адміністрації

    Головна сторінка